NÁVRAT NA VSTUP DO NOVOMĚSTSKÉHO KURÝRA.

Vloženo 20. 05. 2017. V NOVÉM MĚSTĚ NAD METUJÍ BYLY ODHALENY DVĚ PAMĚTNÍ DESKY.

Nové Město nad Metují odhalilo pamětní desky dvou významným osobnostem. Hotel Rajská zahrada se stal v sobotu 20. května 2017 místem, které připomíná spisovatele Jaromíra Johna a bývalého starostu města a podnikatele Theodora Böhma. Na budově Hotelu Rajská zahrada byly odhaleny dvě pamětní desky, které vznikly ve spolupráci Nového Města nad Metují a Matice české. Spisovatel Jaromír John v Novém Městě nad Metují určitou dobu pobýval a napsal zde své dílo Rajský ostrov. Knihu psal v místech, kde dnes stojí Hotel Rajská zahrada, která si název jeho knihy částečně vzala za svůj. Druhá pamětní deska odkazuje na významného novoměstského průmyslníka a starostu Theodora Böhma, který právě v místech dnešního hotelu vlastnil tiskárnu a byl dokonce třikrát zvolen starostou Nového Města nad Metují v letech 1873-76, 1883-89 a 1894-1902. Theodor Böhm se také angažoval v rozvoji dopravy, hospodářství a školství na Novoměstsku a zakládal místní hasičský sbor. Za své zásluhy byl Theodor Böhm roku 1901 při příležitosti oslav 400. výročí založení Nového Města nad Metují jmenován jeho čestným občanem. Odhalení pamětních desek se konalo v rámci každoroční akce Sjezd rodáků a přátel Nového Města nad Metují. Zdroj: tisková zpráva NMNM.

JAROMÍR JOHN Narození: * 16. 4. 1882 , Klatovy. Úmrtí: + 24. 4. 1952 ve věku 70 let, Jaroměř.

Jaromír John - životopis. Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous, byl středoškolský a vysokošlolský profesor, výtvarný estetik a kritik, spisovatel a novinář. Jaromír John se narodil v rodině středoškolského profesora, který byl rovněž literárně činný. Když bylo Johnovi pět let, zemřela mu matka a rodina se přestěhovala do Chrudimi. Jaromír John absolvoval v roce 1900 gymnázium v Chrudimi a na přání otce vystudoval přírodovědnou fakultu v Praze, i když sám měl zájem o výtvarné umění a estetiku. Po úspěšném ukončení studia na fakultě pokračoval v roce 1907 na přírodovědné fakultě v Innsbrucku. V letech 1907 až 1914 působil Jaromír John jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze, dále pak na obchodní akademii a potom gymnáziu v Kolíně, kam se přiženil. Jako středoškolský profesor přešel na dívčí lyceum a následně na gymnázium v Hradci Králové. Všude, kam vkročil, působil jako kulturní organizátor. V Hradci Králové založil Palackého čítárnu, Měšťanskou besedu, psal do časopisů a novin. V únoru 1915 byl Jaromír John povolán do armády a bojoval v 1. světové válce na Balkánské frontě. V roce 1916 dostal úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Po návratu do vlasti působil jako instruktor dobrovolnické školy, správní důstojník a poručík ve vojenské nemocnici. Během války ještě studoval filozofii a estetiku a v roce 1919 získal titul doktora filozofie. Po propuštění z armády v květnu 1919 se rodina Jaromíra Johna přestěhovala do Brna, kde pracoval nejprve jako redaktor Lidových novin a potom jako profesor na gymnáziu. V letech 1922-23 byl stipendistou v Paříži. Po návratu externě přednášel na brněnské technice dějiny umění. Jaromír Joh podnikl mnoho cest po západní Evropě. V roce 1925 se stal úředníkem tiskového odboru předsednictva vlády. Založil časopis Bytová kultura, obrazový archiv ČTK, vedl propagační oddělení Orbisu, založil Společenský klub v pražských Příkopech. Stal se členem Devětsilu. V roce 1928 odešel Jaromír John do důchodu. Přesto byl pověřen řízením časopisu Pestrý týden. Od roku 1935 žil v Novém Městě nad Metují, kde se zcela věnoval beletristické práci. V letech 1936-46 žil ve Slatiňanech, od roku 1942 společně se spisovatelkou Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 až do své smrti 24. dubna 1952 působil Jaromír John jako profesor obnovené Palackého university v Olomouci, kde založil katedru estetiky. Dílo Jaromíra Johna: Jaromír John patří do skupiny autorů psychologické prózy - s Jaroslavem Havlíčkem, Egonem Hostovským, Václavem Řezáčem a Jarmilou Glazarovou. Byl výtvarným kritikem, estetikem, zakladatelem estetiky a prozaikem, jehož doménou byly povídky s psychologickým mírně ironickým nádechem. Na začátku své literární tvorby psal drobné povídky, později pak i romány a novely. Dílo Jaromíra Johna se dá rozdělit na období Bohumil Markalous a období Jaromír John. Pod svým vlastním jménem vydával publicistické články z oblasti estetiky, pod pseudonymem vydával povídky a romány. Předělem jeho tvorby byl počátek 1. světové války. Až do nástupu na frontu působil jako estetik, vydával odborná díla o hračkách, vlivu květin, věnoval se vytváření estetického vkusu u dětí, v praktickém životě, byl proti zanášení starožitností do denního života. Vstupem do války se více věnoval beletristické činnosti a pod pseudonymem vznikala jeho nejvýznamnější díla. V letech 1922 až 1934 se beletristicky odmlčel. Próza: Listy z vojny, jež jsem psal synovi - 1917, skutečné dopisy, které psal svému synovi Evženovi U táborového ohně - 1917, povídky z války Humoresky - 1918 Dojmy a povídky - 1918 Listy z novin Večery na slamníku - 1920, nejznámější sbírka povídek. Povídky představují válku z trochu jiného pohledu - z nemocnic, ze škol dobrovolníku aj. Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích. Tato kniha byla oceněna až za 2. světové války, kdy byla českým čtenářem velmi vyhledávaná. Tabatěrka - 1922, povídky o lásce Zbloudilý syn - 1934, povídka o malém živnostníkovi, který se jako voják v 1. světové válce choval jako sadista a před 2. světovou válkou se dal k nacistům Výbušný zlotvor - 1934, příběh milovníka starých časů ve víru moderní Prahy, román je kritikou buržoazní honby za penězi a cynizmu měšťácké společnosti Estét - 1935, nedokončený román Topičovo australské dobrodružství - 1939, je příběh Johnova přítele Aloise Topiče, který se vzepřel vůli rodičů a jako mladý se oženil s chudou dívkou. Odjel s ní do Austrálie, kde prožil mnoho dobrodružství, o kterých pak vyprávěl na sklonku životu v autobiografickém deníku. Ten John uspořádal a vydal pod svým jménem. Šibalství svršků - 1939, knižně 1959, o neschopností žít Utržený knoflík - 1940, povídky o lidech a zvířatech Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem - 1940, míněno napůl vážně a napůl ironicky. Rady jak se mají muž a žena chovat v manželství. Moudrý Engelbert - 1940, příběh o člověku zklamaném láskou a celým životem Dořini milenci a jiné kratochvíle - 1942, humoristická próza, pět novel Eskamotér Josef - 1946, o skláři, který se v době krize pokusil podvodně vystupovat jako eskamotér, aby uživil rodinu. Pampovánek - 1948, román vypráví o psychicky vyšinutém člověku, venkovském chudákovi, který do svých sedmi let žil ve chlévě s kozami a psem. A na konec zešílel kvůli nešťastné lásce. Stará láska Rady mladšímu spisovateli Kapitán Sekvenc Odborná literatura: Estetická výchova na školách obchodních Princip TGM - o T. G. Masarykovi Co je umění? Pro děti: Rajský ostrov - 1938, kniha je napsaná tak, že vzbuzuje iluzi přítomné vypravující osoby. Dědeček vypráví svým vnukům o stavbě Národního divadla i o významných událostech v našich dějinách. Nejedná se ale o historická fakta. Dílo je velmi nacionalistické. Vojáček Hubáček - 1939, o osudech českého vojáka za 1. světové války Příběhy Dona Quijota - 1941, upravení slavného Cervantesova díla ve snaze přiblížit dětem významná světová literární díla Zdroj: internet - Osobnosti.cz

Theodor Böhm Narození: * 21. prosince 1829, Náchod. Úmrtí: + 24. června 1912, Nové Město nad Metují.

Theodor Böhm - životopis. Byl třikrát starostou města. V Dlouhé, dnes Komenského ulici, vznikla jen jediná továrna a tu vybudoval právě Theodor Böhm. Narodil se v Náchodě 21. prosince 1829. Původním povoláním byl technik. Byl neobyčejně podnikavý. Stále rozšiřoval sortiment a svůj závod opatřoval nejlepšími stroji. Ať vyráběl reklamy na výrobky, kalendáře, obchodní papíry, pohlednice nebo tiskl knihy, vše mělo pozoruhodnou úroveň. Za necelé čtvrtstoletí vybudoval z těch nejskromnějších začátků jeden z nepřednějších závodů v Rakousko-Uhersku. Původně se zabýval vyřezáváním figurek, které sám maloval. Říkalo se jim "betlemáci". V roce 1851 založil v pronajatých místnostech domu č. 4, v tzv. "willarsburském domě", litografícký závod s ručními stroji. Tiskárna začala na hektografickém stroji rozmnožovat úřední tiskopisy. Později si Böhm zařídil litografický tisk. Roku 186l koupil na Krajském předměstí chalupy č. 71 a 72, když č. 73 vlastnil už dříve. Na jejich místě vystavěl litografícký závod. V roce 1870 jej rozšířil o knihtiskárnu a potom ještě o knihařství. Koncem 19. století se závod už rychle rozvíjel. Byly v něm instalovány kamenotiskové rychlolisy. Nejdříve pohon strojů obstarávala pára a od roku 1881 elektřina. V knihtiskárně bylo 17 zaměstnanců, kteří obsluhovali pět tiskacích strojů. Sazba se konala ručně. Litografický ústav umělecký, jak byl také nazýván, měl dvě části: dvoubarevnou litografii a chromolitografii. Bylo zde průměrně zaměstnáno dvacet tři pracovníků. Závod disponoval knihtiskárnou, litografií, chromolitografii, přetiskárnou, nátiskárnou a barvotiskem. Pracovalo se devět hodin denně. V kanceláři kromě šéfa byli tři úředníci. Takový byl stav závodu, když v roce 1901 probíhala oslava padesáti let jeho trvání. Nebýt Böhmova závodu v Novém Městě nad Metují, patrně by nevznikly mnohé knížečky a knihy, které si dali tisknout soukromníci, instituce a spolky. Dnes jsou tyto tisky velmi ceněné. Kromě jiného byly tištěny nálepky na krabičky sirek pro celé Rakousko-Uhersko. Theodor Böhm zemřel 24. června 1912 a leží v rodinné hrobce na místním hřbitově. Řízení firmy převzal syn zakladatele Jindřich. Ten však v roce 1914 zemřel za záhadných okolností. Vdova se brzy provdala. Jmenovala se Gombaská-Böhmová. Výrobu řídila až do roku 1946. Za první republiky byly hlavní výrobní náplní týdenní listové a nástěnné kalendáře, obaly na potravinářské výrobky a plakáty s dlouhodobějším uplatněním. Zdroj: Dvořáček, Pohledy do minulostiNového Města nad Metují.

Podívejte se na fotografie ze slavnostního odhalení pamětních desek:

Ostatní fotografie najdete v přiložené fotogalerii: Slavnostní odhalení pamětních desek v Rajské zahradě. Jindřich Buchal.